|
|
- " Systém vzdělávání dospělých je značně
diferencovaný a heterogenní a nachází se v procesu
neustálého pohybu, změn a nových orientací. Absence
nebo rámcovost státní či legislativní regulace a
činnost komerčních a privátních zařízení také
nepřispívají k jeho přehlednosti. Namístě je tedy
otázka jednoty andragogické praxe. Tato jednota se
dá najít v pracovní náplni andragoga. Andragogové
pracují skoro výlučně v organizacích. Musí být
schopni pochopit cíle, funkce a potřeby organizace a
vyvodit z nich cíle a obsahy vzdělávacích programů.
Tyto vzdělávací programy je třeba didakticky
zpracovat, realizovat a evaluovat (= ne hodnocení
účastníků, ale vy¬hodnocení vyučovacího procesu jako
celku). Především současný vývoj v oblasti
podnikového vzdělávání poukazuje na to, že tato
činnost nabývá na významu. Velké podniky přecházejí
k didakticky rozpracovaným formám výuky jako je
příprava materiálů k sebeučení, distanční vzdělávání
nebo počítačem podporovaná výuka. Zároveň se ukazuje
trend k dlouhodobějším kurzům, které také vyžadují
větší didaktickou úpravu, počet krátkodobých školení
přitom spíše stagnuje. Roste také podíl externích
privátních vzdělávacích firem na podnikovém
vzdělávání, které jsou v konkurenčním boji odkázány
na kvalitu svých programů. Zde již nestačí expertní
odborné zkušenosti, ale je nutná metodická pomoc
andragoga. Bylo by totiž nerealistické očekávat, že
experti pro marketing nebo prodej, pro otázky
technologické nebo bezpečnostní atd. si budou
ochotni osvojit potřebné andragogické, didaktické
nebo psychologické znalosti. Zároveň andragog nemůže
zvládat veškeré expertní vědění a získávat
zkušenosti tak jako příslušný specialista. Nutná je
tedy spolupráce obou skupin. To neplatí samozřejmě
pro všechny oblasti. Např. ve výuce cizích jazyků
zpracovávají materiály jazykoví experti, a tak
existuje didaktický materiál pro všechny možné
oblasti (angličtinou pro číšníky počínaje, přes
němčinu pro manažery nebo předškolní děti, po
turecký jazyk pro ženy, které se do Turecka vdaly,
či španělštinu pro seniory trávící svůj důchod na
Mallorce). Zde není spoluúčast andragogů nutná.
Ovšem jazykáři se nacházejí v jiné konkurenční,
ekonomické a pracovní situaci než vedoucí pracovník
prodeje, který byl pověřen školením svých
podřízených.
K andragogické praxi patří i vlastní výuka, přičemž
ovšem veškeré výzkumy ze západních zemí ukazují, že
organizační, přípravné, kontrolní práce a poradenská
činnost tvoří hlavní pracovní náplň vysokoškolsky
vzdělaného andragoga."
Beneš, M. Úvod od Andragogiky. Praha:
Karolinum, 2003.
|
